Původní LP album 1218 4027 vydal Supraphon v roce 1986 - nyní vydáváme tento titul poprvé digitálně.

Lyricko-epická básnická skladba KARLA HYNKA MÁCHY (*16.11.1810 - † 6.11.1836) vypráví ve čtyřech zpěvech a dvou intermezzech tragický příběh tří lidí:
Vilém zavraždí svůdce své milé Jarmily, aniž by věděl, že je jím jeho vlastní otec, který jej kdysi zavrhl a kvůli němuž se z něj stal obávaný vůdce loupežníků - "Lesů pán",
Ve vězení, kde čeká na popravu, přemýšlí o vině a trestu, o životě a smrti, o marnosti, nicotě, o osudné náhodě, která jej do této bezvýchodné situace přivedla.. .
Loučí se s životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu; sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce.
Nejsilnější moment celé básně je právě zde, ve Vilémových úvahách o životních hodnotách, o náboženství i o milované vlasti, o tom, že po smrti již není nic...
Když se Jarmila dozví o smrti svého milého, skočí do jezera a utone.
Po letech přichází na místo popravy poutník Hynek, vypravěč básně, přemýšlí nad Vilémovou lebkou a jeho kostmi a ve známém verši
(...na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal....Hynku, Viléme, Jarmilo) se s jejich tragickým osudem ztotožní.

Naše nahrávka z roku 1984 představuje svým posluchačům nejen nejkrásnější a vrcholné dílo českého literárního romantismu,
ale zároveň skvělý a jedinečný přednes RUDOLFA HRUŠÍNSKÉHO (*17.10.1920 - †13.4.1994)
Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu:
...Rudolf Hrušínský dal svému Máchovi vnitřně rozdrásaným, rozervaným přednesem, nepatetickou sugestivností, frázováním
a významově zatíženými kadencemi pečeť mimořádné jedinečnosti, stigma své vyhraněné osobnosti.
V kontrastu (ale i v jisté jednotě) k takto realizovaným čtyřem zpěvům stojí dobový vlastenecký předzpěv a především obě intermezza.
Marek Kopelent vytvořil z Máchova textu převážně rozbitím slov - asémantický zvukový materiál, obohacený o čistě zvukové efekty.
Byl zpracován způsobem hudební kompozice do struktur, jež vytvářejí barevné pozadí a komentář I. intermezza a polyfonii II. intermezza,
která zvyšuje jeho dramatičnost. Pěvecký part je jednak kulisou (I. intermezzo), jednak realizuje text ve formě recitativu (první část II. intermezza).
Dalším barevným komponentem je preparovaný klavír.
A tak i tento Máj je vlastně experimentem, neboť každé střetnutí s Máchovou geniální básní může být jenom odvážný a zároveň pokorný experiment...