Vzpomínáme na Ivanu Parkosovou, dlouholetou ředitelku naší knihovny

Se zármutkem jsme přijali zprávu o tom, že dne 27. ledna zemřela bývalá ředitelka strakonické knihovny Mgr. Ivana Parkosová.

 

Celý svůj profesní život spojila se Šmidingerovou knihovnou. Nastoupila v roce 1965 do hlavní půjčovny, poté vedla metodické oddělení, které obsluhovalo menší knihovny okresu Strakonice. Po sametové revoluci se stala ředitelkou knihovny a v této funkci setrvala 20 let, až do svého odchodu do důchodu v roce 2010.

 

Od devadesátých let aktivně působila i v komunální politice, byla dlouholetou zastupitelkou i radní města, účastnila se jako přísedící přelíčení okresního soudu a vždy se zajímala o veškeré dění ve městě.

 

Ivana Parkosová byla žena rozličných zálib, ráda četla, paličkovala krajky, dlouhá léta dělala časoměřiče na závodech motocyklů a automobilů, o Vánocích vždy napekla přes dvacet druhů cukroví.

 

Její záliba ve změnách vedla k častému stěhování knih i regálů, na což bývalí i současní zaměstnanci dodnes vzpomínají - dnes již s úsměvem.

 

V našem oboru vždy hleděla dopředu a prosazovala novinky, proto již počátkem devadesátých let zavedla v knihovně počítače a v roce 1997 byla knihovna také první veřejnou institucí s dostupným internetem ve městě. Za jejího vedení proběhla i rozsáhlá rekonstrukce knihovny v letech 2005 - 2007.

 

Knihovnu opustila po 45 letech, ale stále se aktivně angažovala například v akcích Infocentra pro seniory.

 

Jako ředitelka měla o všem přehled, odmítala přijmout, že něco nejde, naopak vždy hledala cestu, jak problémy řešit.

Byla pevná a přísná vedoucí, svůj názor nám dokázala dát nekompromisně najevo, ale zároveň měla cit pro kolektiv i pro každého jednoho z nás. Byla k nám vždy férová a uměla nám lidsky vyjít vstříc.

 

Dokud jí zdraví dovolovalo, do knihovny chodila nadále ráda jako čtenářka, vždy poseděla s časopisem, vypila kávu a zajímala se o novinky.

 

Budeme si ji pamatovat jako výraznou a silnou osobnost, která si odmítala stěžovat a naříkat a žila svůj život naplno a s vervou.

 

Vážíme si jí a děkujeme za ta společná knihovnická léta.