Kdyby se někdo rozhodl natočit film o životě ve Strakonicích před nějakými třiceti, čtyřiceti lety, mohla by jedna ze scén vypadat takhle: V otevřeném okně starobylého přízemního domu u parku vidíme postaršího pána s brýlemi, který se soustředěně přehrabuje v košíčku plném hub. Proti němu na chodníku stojí jiný pán, o něco mladší, vyptává se a ve tváři se mu zračí důvěra a nepředstíraná úcta. Kamera couvá a výjev se pozvolna vzdaluje, není co dodat, všechno je úplně jasné.

Už je to dávno (2001), co na sebe náš krajan Ing. arch. Mgr. Bc. Jiří Kupka, PhD. upozornil pojednáním o kostele sv. Prokopa, o kostele u Kraselova, ale hlavně články ze seriálu „Památky, které přežily přelom dalšího století“ ve Zpravodaji města Strakonice. Když se začalo rýsovat, že na pozvání Šmidingerovy knihovny provede pan Kupka účastníky z řad veřejnosti kostelem sv. Václava, skoro každý ze zájemců už to jméno slyšel nebo četl, a tak byli všichni patřičně zvědaví.

Před necelými dvaceti lety si strakonická veřejnost povšimla, že v souvislosti s historickým bádáním a naučnými akcemi se začala objevovat dvě nová jména: Jiří Kupka (viz samostatný článek zde) a Karel Skalický. Působilo to překvapivě, protože podle šíře záběru a neotřelých témat se zdálo, že jde o starší, zkušené pány, a přitom jejich pozvánky a články, to všechno se objevilo naráz, nečekaně. Bylo to tím, že oba byli v té době ještě vlastně začátečníky, i když už zároveň nezvykle pokročilými.