Kdo by neznal půvabné lidové jazykolamy typu „Strč prst skr krk“? Před mnoha lety jich jihočeská hudební skupina Bobři (vítěz Porty z roku 1978) dokonce několik zhudebnila – viz zde („… Na cvičišti čtyři svišti piští, těším se na lekci příští…“). Inspirovala mě tehdy k vytvoření celého příběhu, v němž se nevyskytují žádné samohlásky. Něco takového jde snad jen v naší milé češtině:

K tomu nejlepšímu, co se líbilo účastníkům Úterního zastavení věnovanému slovním hříčkám, patřila 10. 1. 2023 na pobočce Za Parkem báseň „Škála“ od Konstantina Biebla ze sbírky "Zlatými řetězy" (1926). V každé řádce jsou jen slova obsahující jedinou samohlásku: i-e-o-a-u-ou. A aby toho bylo k samohláskám víc, připomněli jsme si i píseň "Nastává máj" od Zdeňka Svěráka nebo veselé dětské obměny lidových písniček (třeba "Halka madraaká... nesedevej e peteke... v prtrcr sr vrdr trčr...").

Znáte hru „Rande naslepo“? Dalo by se jí říkat třeba i „Zajíc v pytli“ nebo „Na koho to slovo padne…“ nebo ještě nějak jinak, jak by si kdo vymyslel. Při téhle hře si vybíráte překvapení. Dohodne se třeba skupinka lidí a pak si dají po dvojicích schůzku (rande) tak, že si nevybírají podle svého, ale podle losu. A takhle to jde i s knížkami. V jedné knihovně jednou vymysleli, že v únoru, kdy se slaví svátek sv. Valentina, by se hodilo nabídnout takovouhle zábavu čtenářům.