… kdo si s námi zahraje?

Slyšeli jste někdy o slečně, na jejímž čepci sedávali lelci, vrabci a rehci? Myslíte, že jí to vadilo? Nevadilo – byla přírodě přátelsky nakloněná:

… Řekla: „A je to nehezké?“

Veškeré ptactvo nebeské

je vřele vítáno na mém čepci.

Na podzim  a v zimě, když je zrovna nepříjemné počasí, si možná někdo v pravou chvíli vzpomene na tyhle legračně žalující verše Emanuela Frynty:

Jak je ten podzim smutný,
teskný a přeukrutný -
rve vítr listí z akátů,
zvedáme límce kabátů
a lije jako z putny.

Jak je ta zima krutá,
je tma jen táhne čtvrtá,
vážem´ si šály na uzly,
rybník je celý zamrzlý
a mračna šedožlutá…