… Šťastnou cestu, šťastnou cestu! / Od hranic k hlavnímu městu / jede, jede vlak, / husopaska, pasáček, / každý mává na vláček, / dokud vidět obláček. // Kolejnice měly strach, / naříkají ach, ach, ach. / Nebojte se, kolejnice, / vždyť jste moje pomocnice, / nebojte se přece tak, / přeletím vás jako pták. // Nad řekou železný most, / ten měl taky strachu dost. / Mašinko, hej – volal k lesu, / mám strach, že tě neunesu! / Jen se neboj, kampak s tím, / jedna dvě tě přeletím.

Na žitné slámě jsem se narodil, vápnem voněla sednice, chlebem, který na stole schnul, dveřmi otevřenými dokořán dýchaly těžké ornice a z Hůrek pryskyřice šla, jak vítr zavanul…