Když bylo Daně Zátopkové třináct let, dělalo jí starost pomyšlení na budoucího partnera. Co když toho pravého náhodou mine? „Půjde třeba po náměstí a já tam zrovna nebudu…“ Tatínek ji ale uklidnil: „Neboj se, to zařídí osud, ten to má na starosti.“ Sám o tom věděl hodně – o zdánlivých náhodách šťastných i nešťastných. Měsíc po jeho svatbě vypukla I. světová válka a on musel na pět let odejít od rodiny, pak ale zázrakem přežil velmi těžké zranění a později ještě španělskou chřipku. Za druhé války ho čekalo vězení.