Na žitné slámě jsem se narodil, vápnem voněla sednice, chlebem, který na stole schnul, dveřmi otevřenými dokořán dýchaly těžké ornice a z Hůrek pryskyřice šla, jak vítr zavanul…

Vodňanský lékárník František Herites zůstával ve svých literárních vzpomínkách skromně v pozadí. Psal hlavně o svých přátelích. A to tak procítěně a s tak milým humorem, že ještě dnes dovedou jeho řádky potěšit a přiblížit současným čtenářům dobu dávno zašlou. Ožívá v nich navíc naše domovská jihočeská krajina, která je drahá i nám.